O nás
V roce 2004, když mi bylo 17, jsem vyvinul svůj první internetový přepravní systém. Firma INTEL mne pozvala na veletrh INTEL ISEF v USA, který byl impulsem pro můj začátek podnikání v dopravě. V roce 2008 přišla krize a podnikání mne sotva uživilo. Naši zákazníci hledali levnou dopravu malých zásilek z Německa. Sám jsem po večerech dával dohromady staré horské kolo a díly kupoval na eBay.de. Přeprava do ČR byla drahá a pomalá. Jednoho dne jsem odjel do Německa to zkusit změnit. Dnes přes naše sklady odbavujeme přes 200 000 zásilek ročně pro 145 000 zákazníků.
Ondřej Krabs, jednatel
Historie
2008 - 2015
Obstaráváme paletové a celokamionové přepravy po Evropě, ale třeba i staré auto v kontejneru z USA. Občas nám volají řidiči v noci s problémy typu: „Jsem daleko za polárním kruhem a zásilka je širší než návěs." Nebo volá zákazník: „Uvízl jsem s lodí na moři. Zásilku naložím pozítří, počkejte v přístavu. Pomoc pro mne přijede za 24 hodin." Jiný víkend řešíme úhradu pokuty v Rakousku za řidiče, kterého odesílatel v Itálii přetížil a celý kamion je zabaven policií. Doprava je velmi dobrá škola zvládání stresu. S programátorem Petrem Sidorem stále vymýšlíme inovace v systému a soustředíme se hlavně na přepravy mezi ČR, Německem a EU. Začínáme také balit zásilky na nakládkách a více pracovat s fyzickými zásilkami.
2010
Na oběd mne pozval zakladatel největší cestovní agentury INVIA, který mi poskytuje pár dobrých rad a jiný pohled na svět e-commerce. Kontaktoval mě i majitel služby Shipito, se kterým jednám o možné spolupráci v USA. Z té nakonec sešlo. Řekl jsem si tehdy, že mne nejvíce dopředu žene to, když nejsem na nikom závislý a dále se soustředím na přepravy po Evropě.
2011
Zkoušíme přepravovat sami mezi Německem a Českou republikou naším vozem každý večer s dodáním do druhého dne. Zásilky předáváme na noc dopravci CS Expres. Ten záhy zkrachuje a po čase uzavíráme spolupráci s firmou Geis Parcel a Českou poštou.
2012
1. 1. 2012 zakládám v Německu firmu Mailboxde.com na zpracování zásilek a nabírám první zaměstnance. Zjišťuji, že nám časem nebude stačit první sklad.
Kuba byl náš první zaměstnanec na plný úvazek a mnoho let na svém stole bojkotoval jakoukoliv inovaci, protože ji vždy předběhl. Pracuje u nás dodnes.
2013Spím jen pár hodin denně a vidím, že musíme spoustu věcí změnit, abychom mohli fungovat i další roky. Jednou odjíždím domů v 7 hodin ráno. Spousta lidí by mi řekla, že jsem to dělal špatně a nedokázal jsem delegovat. Člověk se k tomu dostane, ale dost let to trvá. Byli jsme v nezdravém růstu, bylo to šílené. Hledali jsme zkratky a zároveň dělali úplně všechno.
Máme kontroly snad ze všech úřadů, o některých jsem ani nikdy neslyšel. Trvají vždy mnoho hodin, ale zvykám si, že to takto v Německu je běžné a jinak to nejde. Policie a celní správa nám dokonce pomáhá vymýšlet řešení, abychom měli věci v pořádku.
Máme kontroly snad ze všech úřadů, o některých jsem ani nikdy neslyšel. Trvají vždy mnoho hodin, ale zvykám si, že to takto v Německu je běžné a jinak to nejde. Policie a celní správa nám dokonce pomáhá vymýšlet řešení, abychom měli věci v pořádku.Hledám další sklad a nevím, jestli vše zvládneme. Nakonec jsem jeden našel. Je to bývalá tkalcovna a před námi se tu vyráběla auta s vyklápěcími dveřmi nahoru.
2014
Do dalšího skladu nemáme nové zaměstnance a mám strach je najímat. Nevím, jaká bude situace, a tak čekám na bod zvratu, kdy zvládneme v tomto skladu platit jak zaměstnance, tak ostatní náklady. Do té doby zde dělám vše sám. Je to náročné a je tam zima. Občas mi chodí pomoct kluci z druhého skladu. Skutečně jsme nabrali nové kolegy až ke konci roku, najít ty správné bylo už těžší.
2015
K 1. 1. 2015 měníme právní formu německé firmy na Mailboxde.com GmbH. Soudce po mne chce i životopis. Celá akce trvá 8 měsíců a je to finančně nejnákladnější operace v historii firmy. Dnes bych udělal vše jinak.
2016
Díky navázání partnerství s firmou Alza.cz a.s., pro kterou (do roku 2023) zpracováváme vratky z Německa, začínáme spolupracovat s firmou MESSENGER (jezdil pro ně Zdeněk Svěrák ve filmu Vratné lahve). Zásilky umíme dodávat stejný den večer do Prahy k osobnímu odběru od 18 do 22 h, stejně tak na depo Geis do Liberce.
2017
Občas to u nás vypadá jako na letišti. Od roku 2017 se velmi zpřísnily podmínky a kontroly pro mezinárodní přepravu zboží. Spolupráce s celní správou je tedy na denním pořádku. V našich skladech organizovala německá celní správa údajně první mezinárodní výjezd s českou celní správou. Bylo to hodně raritní, když u nás před skladem v Německu zaparkovalo pět vozů české celní správy z Liberce v doprovodu svých německých kolegů.
2018
V tomto roce získala firma Mailboxde.com GmbH poštovní licenci od Spolkové síťové agentury (Bundesnetzagentur).
2020 - Korona krize - I. vlna
2020 - Korona krize - I. vlna
Koncem února nakupujeme velké zásoby jídla a hygienických potřeb pro případ nouze, když by se zavřely hranice (naše firma v Německu v tu dobu má 11 kolegů pendlerů přejíždějících hranici z 12 zaměstnanců). Vytváříme nouzové bedny na přežití na 14 dnů dle návodů Bundeswehru. Zákazníci z Asie nás informují o vážnosti situace. Ta se začíná projevovat v Itálii, kde jsou již prázdné regály v obchodech s potravinami. Pendleři nesmí jezdit bez karantény dále než 50 km od hranic. Není dezinfekce ani v Německu, ani v Česku. Chybí jakékoliv sterilní rukavice. Vše je vykoupeno. Ty jako dopravce nakonec vyzvedávám i pro Českou poštu, Geis Parcel, GLS Czech Republic a MESSENGER s povolením české celní správy a vývozním povolením BAFA na berlínském letišti. Vyčerpáním jsem usnul v autě na parkovišti. Jeden náš dodavatel vyrábí ve své fabrice dezinfekci dle receptu WHO. Vznikl směnný obchod. My dodali peroxid vodíku, on nám vyrobil dezinfekci. V něděli 14.3.2020 ve 12:00 se začínají zavírat státní hranice mezi Českem, Polskem a Německem. Uprostřed oslavy narozenin hrnu věci zhruba na měsíc ze skříně do tašky a jedu hledat průjezdné hraniční přechody, kde nás ještě pustí do Německa. Nevíme, co bude, kolega Honza jede hodinu za mnou. Nakupujeme ještě naftu do kanystrů. 16.3.2020 se opravdu zavírají hranice a pendleři musejí zůstat na neurčito v Německu 30 km od svých rodin, protože by při návratu měli povinnost 14 denní karantény.
Dle vyjádření tehdejších vládních představitelů pro Novinky.cz z 19.3.2020 "opatření nedodržují ani někteří pendleři. Ti by totiž měli chodit pouze do práce. Kromě cesty do ní by neměli vycházet z domu. „Možnost našich občanů jezdit do zahraničí je velkou mezerou v karanténních opatřeních.“ Pokud ale nebude ani toto nové opatření fungovat, zakáže vláda cestovat do zahraničí i lidem, kteří za prací dojíždějí."
11.4.2020 byla incidence 0,11% nakažených obyvatel v Praze, ve 4 milionovém Sasku 0,02 %. V osobním dopise s navrženým řešením ministru vnitra jsem uvedl, že do Prahy dojíždí každý den 140 000 pracovníků z jiných krajů a snažil se upozornit na nerovná práva. Českých pendlerů do celého Německa bylo dle Eurostatu 37 000. V tuto dobu se však vždy mluvilo jen v absolutních číslech. Až později se začal prezentovat počet nakažených na 100 000 obyvatel.
Hotely jsou zavřené. První přeshraniční dopravci nám vypovídají služby, protože objížďka mezi naším skladem a logistickými depy dopravců měří 211 km tam a 211 km zpět (místo běžných 2 x 28 km) a na argumentování na hraničním přechodu pro vozy do 3,5 t jim došly síly, ačkoliv jejich vozy do této tonáže spadaly. Polovina kolegů si sbalila věci a 3 týdny spí v kancelářích v Žitavě. Sousedé jim do skladu přivezli pingpongový stůl a před sklad gril. Sám nahrazuji 3 dopravní firmy z Česka největší dodávkou, kterou jsme narychlo koupili. V Lužických horách je na úzké silničce hraniční přechod, kde objížďka má jen 50 km. Průjezd je problematický, jednáme s vedením policie, celní správy a hejtmanem Libereckého kraje o výjimce, kterou nakonec získáváme. Protože pendluji mezi Českem a Německem jako dopravce, nemohu jít do své firmy v Německu a musím být vždy venku jako ostatní řidiči, abych nedostal nařízenou karanténu v Česku.
Tehdejší vypjatou situaci a jednání pendlerů se členy vlády přibližuje Český rozhlas v článku z 2.4.2020 nazvaném "Pendleři mají smůlu. V otevřeném dopise žádali o ústupky, vláda jim cestovat za prací neumožní."
Kolegové mi denně dávají nákupní seznam potravin. Jeden z nich v noci tak chrápe, že začali spát na směny. Česká policie mne upozorňuje na hranicích, že nesmím jít v Německu ani nakupovat potraviny. Při návratu domů bych musel jít do karantény.
V policejní databázi mám z této doby uvedených přes 80 hraničních kontrol, při kterých jsem hlavně zpočátku dlouze konverzoval s českými policisty, než jsem byl puštěn za hranice. Každý průjezd byl nejistý, jednání nervově vypjatá, ale s policisty jsem se po čase spřátelil - vozím s sebou vytištěná aktuálně platná nařízení a jako mediátora jsem někdy musel použít mluvčího ministerstva vnitra, na kterého jsem získal telefon. Na konflikt s Listinou základních práv a svobod, která říká, že "kdo se oprávněně zdržuje na území České a Slovenské Federativní Republiky, má právo svobodně je opustit", jsem naštěstí upozorňovat nemusel (udělalo to po určité době 11 senátorů z klubu Starostů).
Některé dny si musím zastavit za hranicemi, abych vstřebal ten stres. Jednou za mým vozem zastavilo na odpočívadle vozidlo jedoucí za mnou, jehož řidič, sledoval průběh mé kontroly na hranici. Zeptal se mne: "Mohu nějak pomoct?". Požádal mne o kopie komunikace s úřady a fakta. Nic neříkal. Byl to profesionál. Od dalšího dne byly průjezdy na hranicích bez problémů a konverzace mnohem uvolněnější.
Píšu dopis saskému předsedovi vlády Michaelu Kretschmerovi s navrženým řešením. Současně jej informuji, že někteří kolegové samoživitelé, kteří mají střídavou péči o děti, nemohou přijít do práce přes hranice na neurčito a hledáme řešení. Podobných dopisů pravděpodobně získává více, a tak nám Velvyslanectví SRN v Praze vystavuje nótu, kterou nám potvrzuje před českými úřady zařazení do německé krizové infrastruktury. Kolegové tak mohou s omezeními, ale po 3 týdnech začít jezdit domů. Situace na hranici v horách není tak úplně jistá, proto kolegové čekají na Německé straně a volají na českou policii, zda mohou překročit hranici a nenařídí jim policista karanténu. Vše se potvrzuje a na Velikonoce jedou domů.
V prosinci 2020 jsem onemocněl korona virem. 14 dnů mi bylo opravdu zle. Naše sklady doslova praskají ve švech a nemáme prostor pro manipulaci. Kolegové v Německu jsou z náporu zásilek tak vyřízení, že na měsíc zastavujeme registraci nových zákazníků, abychom se mohli starat o ty stávající. Po opětovném spuštění registrace se v jednom dni registrovalo 700 nových klientů.
2021 - Korona krize - II. vlna
Dle vyjádření tehdejších vládních představitelů pro Novinky.cz z 19.3.2020 "opatření nedodržují ani někteří pendleři. Ti by totiž měli chodit pouze do práce. Kromě cesty do ní by neměli vycházet z domu. „Možnost našich občanů jezdit do zahraničí je velkou mezerou v karanténních opatřeních.“ Pokud ale nebude ani toto nové opatření fungovat, zakáže vláda cestovat do zahraničí i lidem, kteří za prací dojíždějí."
11.4.2020 byla incidence 0,11% nakažených obyvatel v Praze, ve 4 milionovém Sasku 0,02 %. V osobním dopise s navrženým řešením ministru vnitra jsem uvedl, že do Prahy dojíždí každý den 140 000 pracovníků z jiných krajů a snažil se upozornit na nerovná práva. Českých pendlerů do celého Německa bylo dle Eurostatu 37 000. V tuto dobu se však vždy mluvilo jen v absolutních číslech. Až později se začal prezentovat počet nakažených na 100 000 obyvatel.
Hotely jsou zavřené. První přeshraniční dopravci nám vypovídají služby, protože objížďka mezi naším skladem a logistickými depy dopravců měří 211 km tam a 211 km zpět (místo běžných 2 x 28 km) a na argumentování na hraničním přechodu pro vozy do 3,5 t jim došly síly, ačkoliv jejich vozy do této tonáže spadaly. Polovina kolegů si sbalila věci a 3 týdny spí v kancelářích v Žitavě. Sousedé jim do skladu přivezli pingpongový stůl a před sklad gril. Sám nahrazuji 3 dopravní firmy z Česka největší dodávkou, kterou jsme narychlo koupili. V Lužických horách je na úzké silničce hraniční přechod, kde objížďka má jen 50 km. Průjezd je problematický, jednáme s vedením policie, celní správy a hejtmanem Libereckého kraje o výjimce, kterou nakonec získáváme. Protože pendluji mezi Českem a Německem jako dopravce, nemohu jít do své firmy v Německu a musím být vždy venku jako ostatní řidiči, abych nedostal nařízenou karanténu v Česku.
Tehdejší vypjatou situaci a jednání pendlerů se členy vlády přibližuje Český rozhlas v článku z 2.4.2020 nazvaném "Pendleři mají smůlu. V otevřeném dopise žádali o ústupky, vláda jim cestovat za prací neumožní."
Kolegové mi denně dávají nákupní seznam potravin. Jeden z nich v noci tak chrápe, že začali spát na směny. Česká policie mne upozorňuje na hranicích, že nesmím jít v Německu ani nakupovat potraviny. Při návratu domů bych musel jít do karantény.
V policejní databázi mám z této doby uvedených přes 80 hraničních kontrol, při kterých jsem hlavně zpočátku dlouze konverzoval s českými policisty, než jsem byl puštěn za hranice. Každý průjezd byl nejistý, jednání nervově vypjatá, ale s policisty jsem se po čase spřátelil - vozím s sebou vytištěná aktuálně platná nařízení a jako mediátora jsem někdy musel použít mluvčího ministerstva vnitra, na kterého jsem získal telefon. Na konflikt s Listinou základních práv a svobod, která říká, že "kdo se oprávněně zdržuje na území České a Slovenské Federativní Republiky, má právo svobodně je opustit", jsem naštěstí upozorňovat nemusel (udělalo to po určité době 11 senátorů z klubu Starostů).
Některé dny si musím zastavit za hranicemi, abych vstřebal ten stres. Jednou za mým vozem zastavilo na odpočívadle vozidlo jedoucí za mnou, jehož řidič, sledoval průběh mé kontroly na hranici. Zeptal se mne: "Mohu nějak pomoct?". Požádal mne o kopie komunikace s úřady a fakta. Nic neříkal. Byl to profesionál. Od dalšího dne byly průjezdy na hranicích bez problémů a konverzace mnohem uvolněnější.
Píšu dopis saskému předsedovi vlády Michaelu Kretschmerovi s navrženým řešením. Současně jej informuji, že někteří kolegové samoživitelé, kteří mají střídavou péči o děti, nemohou přijít do práce přes hranice na neurčito a hledáme řešení. Podobných dopisů pravděpodobně získává více, a tak nám Velvyslanectví SRN v Praze vystavuje nótu, kterou nám potvrzuje před českými úřady zařazení do německé krizové infrastruktury. Kolegové tak mohou s omezeními, ale po 3 týdnech začít jezdit domů. Situace na hranici v horách není tak úplně jistá, proto kolegové čekají na Německé straně a volají na českou policii, zda mohou překročit hranici a nenařídí jim policista karanténu. Vše se potvrzuje a na Velikonoce jedou domů.
V prosinci 2020 jsem onemocněl korona virem. 14 dnů mi bylo opravdu zle. Naše sklady doslova praskají ve švech a nemáme prostor pro manipulaci. Kolegové v Německu jsou z náporu zásilek tak vyřízení, že na měsíc zastavujeme registraci nových zákazníků, abychom se mohli starat o ty stávající. Po opětovném spuštění registrace se v jednom dni registrovalo 700 nových klientů.
2021 - Korona krize - II. vlna
Vyprávění našeho kolegy Kuby: „Trávili jsme zimní dovolenou v Kytlicích. Všude ležel sníh, mrzlo, bylo jako v pohádce. Ta ale skončila, když jsme se z Facebooku dozvěděli, že se budou zavírat německé hranice. Následovalo hektické balení a rychlý přesun zpět domů do německé Žitavy, kde bydlíme. Přes hranice jsme se dostali, ale do Čech jsme se nepodívali další tři měsíce. Jezdili jsme do Lückendorfu na běžky, ale byla to zvláštní doba. Lidé se hodně báli, a tak se nám nevyhnul incident, kdy nás na běžkách jedna starší dáma, Němka, osočovala, že tam nemáme co dělat, že se nesmí přes hranice. Marně jsme vysvětlovali, že ačkoliv jsme Češi, jsme doma v Žitavě. Po Velikonocích byly velké slevy na cukrovinky, protože jsou obchodníci zvyklí na odběr cizinci, obzvláště Čechy. Tentokrát jim vše zbylo. Možná až na toaletní papír, který byl neustále vyprodaný. Protože jsme pořádně dlouho neviděli rodinu, padlo rozhodnutí, že tohle už zažít nechceme a najdeme si bytí opět v Čechách v sousedním Hrádku nad Nisou. Našli jsme pozemek prodávaný městským úřadem metodou obálkové metody. S naši nabídkou příhozu jsme na poslední chvíli běželi na hranice v Hartau, kde jsme ji předali pod dozorem vojáků českým přátelům a ti ji pak předali na úřad."
Dochází obalový materiál a lepenka pro jeho výrobu. Dodavatel nám sdělil, že můžeme objednávat jen kamionové množství. Nemáme žádnou další halu pro jeho skladování. Všiml jsem si, že kousek od nás ve stejné ulici se prodává 110 let stará fabrika, kde se do roku 1993 vyráběly pružiny do Wartburgů, ale i do železničních vagonů. Prodávající ze západního Německa zde vyráběl koberečky do aut. Výrobu ukončil kvůli zavedení minimální mzdy, která byla pro konkurenceschopný provoz již neúnosná. O objekt mají zájem jiné společnosti z Prahy, ale nemohou přijet do Německa. Je nouzový stav. Navíc jim Německo vstup na své území bez nařízené karantény nedovolí. Projdu si fabriku, která vypadá jako ze špatného filmu z časů DDR a překvapenému realitnímu makléři říkám, že to bereme. Čeká nás kompletní rekonstrukce této fabričky. Prozatím máme kde skladovat obalový materiál.
Vyprávění Honzy: „Zatímco jsme se pomalu vzpamatovávali z předchozí první vlny epidemie, historie se opět opakovala. Když se v únoru 2021 podruhé za rok uzavřely hranice mezi ČR a SRN, propadl jsem pocitu beznaděje. Vstříc neznámému balím narychlo věci do batohu, loučím se s přáteli, rodinou a překračuji hranice jako každý den s tím rozdílem, že nevím kdy se opět vrátím do své rodné vlasti. Společně s kolegy se ubytováváme na nedalekém Hotelu Weberhof, kde nás majitelka, vřelá Italka Gracia, vítá s otevřenou náručí. Ve volných chvílích chodím běhat, objevuji krásu místních Lužických hor, čtu si a dělám zkrátka vše pro to, abych zapomněl na to, co se právě děje. Přátelé mezitím v Liberci chodí na běžky a já se těším, až je opět uvidím a vyrazíme společně do stopy. S kolegy sledujeme situaci, která se mění ze dne na den. Koncem února přichází dobrá zpráva a vracíme se opět do našich domovů. Pohyb mezi hranicemi je však podmíněn předložením negativního antigenního testu na koronavirus který nesmí být starší 48 hodin. Narychlo zřizujeme vlastní testovací centrum přímo v Německu, kde nás testuje kolega Ondřej, který získal oprávnění od Německého červeného kříže. Při testování v ČR bychom v případě pozitivního výsledku nedostali náhradu mzdy od pojišťovny. Na pracovišti nosíme veškeré ochranné pomůcky, abychom riziko případné nákazy eliminovali a někteří kolegové jsou už na pokraji svých sil. Zároveň nás na hranicích každý den kontroluje Bundespolizei, zda máme veškeré doklady jako je pracovní smlouva, vyplněný příjezdový formulář a další dokumenty společně s výsledkem negativního PCR testu. Počátkem května pak dochází k ukončení povinného testování již očkovaných pendlerů. Po zbytek roku se situace již stabilizuje a pomalu se vracíme zpět do normálu. Bylo to období plné strachu, nenávisti vůči lidem, kteří brali situaci na lehkou váhu a chaosu, kdy nikdo nevěděl, co se bude dále dít. Komunikace s úřady se stala naším denním chlebem. Pandemie nám mnohé vzala, ale na druhou stranu nás i mnohé naučila."
Vojta doplňuje: „Nebylo možné uskutečnit ani pohovor s uchazeči o zaměstnání bez testu a pracovní smlouvy. Testy prováděl Ondra na pohovoru po překročení hranice, smlouvu na dobu neurčitou jsem obdržel předem jen na základě telefonního rozhovoru a asi mého odhodlání hned zůstat v Německu na neurčito. Později pro nás v podstatě bylo nezbytné nechat se očkovat narychlo vyvinutou vakcínou. Vzpomínám si, jak mě v této době štvaly každodenní verdikty politiků i brutální mediální masáž, jež nepřinesla nic dobrého. Pamatuji, jak jsem brázdil poloprázdné silnice a tankoval levnější benzín, jak jsem i ve volné přirodě potkával lidi zahalené v rouškách a to včetně cyklistů, i jak byl přesun zásilek ze skladu přes hranice problematický a částečně musel být zajištěn svépomocí. Také se mi vybavuje průběh nemoci i ztráta čichu a chuti na několik týdnů."
Dochází obalový materiál a lepenka pro jeho výrobu. Dodavatel nám sdělil, že můžeme objednávat jen kamionové množství. Nemáme žádnou další halu pro jeho skladování. Všiml jsem si, že kousek od nás ve stejné ulici se prodává 110 let stará fabrika, kde se do roku 1993 vyráběly pružiny do Wartburgů, ale i do železničních vagonů. Prodávající ze západního Německa zde vyráběl koberečky do aut. Výrobu ukončil kvůli zavedení minimální mzdy, která byla pro konkurenceschopný provoz již neúnosná. O objekt mají zájem jiné společnosti z Prahy, ale nemohou přijet do Německa. Je nouzový stav. Navíc jim Německo vstup na své území bez nařízené karantény nedovolí. Projdu si fabriku, která vypadá jako ze špatného filmu z časů DDR a překvapenému realitnímu makléři říkám, že to bereme. Čeká nás kompletní rekonstrukce této fabričky. Prozatím máme kde skladovat obalový materiál.
Vyprávění Honzy: „Zatímco jsme se pomalu vzpamatovávali z předchozí první vlny epidemie, historie se opět opakovala. Když se v únoru 2021 podruhé za rok uzavřely hranice mezi ČR a SRN, propadl jsem pocitu beznaděje. Vstříc neznámému balím narychlo věci do batohu, loučím se s přáteli, rodinou a překračuji hranice jako každý den s tím rozdílem, že nevím kdy se opět vrátím do své rodné vlasti. Společně s kolegy se ubytováváme na nedalekém Hotelu Weberhof, kde nás majitelka, vřelá Italka Gracia, vítá s otevřenou náručí. Ve volných chvílích chodím běhat, objevuji krásu místních Lužických hor, čtu si a dělám zkrátka vše pro to, abych zapomněl na to, co se právě děje. Přátelé mezitím v Liberci chodí na běžky a já se těším, až je opět uvidím a vyrazíme společně do stopy. S kolegy sledujeme situaci, která se mění ze dne na den. Koncem února přichází dobrá zpráva a vracíme se opět do našich domovů. Pohyb mezi hranicemi je však podmíněn předložením negativního antigenního testu na koronavirus který nesmí být starší 48 hodin. Narychlo zřizujeme vlastní testovací centrum přímo v Německu, kde nás testuje kolega Ondřej, který získal oprávnění od Německého červeného kříže. Při testování v ČR bychom v případě pozitivního výsledku nedostali náhradu mzdy od pojišťovny. Na pracovišti nosíme veškeré ochranné pomůcky, abychom riziko případné nákazy eliminovali a někteří kolegové jsou už na pokraji svých sil. Zároveň nás na hranicích každý den kontroluje Bundespolizei, zda máme veškeré doklady jako je pracovní smlouva, vyplněný příjezdový formulář a další dokumenty společně s výsledkem negativního PCR testu. Počátkem května pak dochází k ukončení povinného testování již očkovaných pendlerů. Po zbytek roku se situace již stabilizuje a pomalu se vracíme zpět do normálu. Bylo to období plné strachu, nenávisti vůči lidem, kteří brali situaci na lehkou váhu a chaosu, kdy nikdo nevěděl, co se bude dále dít. Komunikace s úřady se stala naším denním chlebem. Pandemie nám mnohé vzala, ale na druhou stranu nás i mnohé naučila."
Vojta doplňuje: „Nebylo možné uskutečnit ani pohovor s uchazeči o zaměstnání bez testu a pracovní smlouvy. Testy prováděl Ondra na pohovoru po překročení hranice, smlouvu na dobu neurčitou jsem obdržel předem jen na základě telefonního rozhovoru a asi mého odhodlání hned zůstat v Německu na neurčito. Později pro nás v podstatě bylo nezbytné nechat se očkovat narychlo vyvinutou vakcínou. Vzpomínám si, jak mě v této době štvaly každodenní verdikty politiků i brutální mediální masáž, jež nepřinesla nic dobrého. Pamatuji, jak jsem brázdil poloprázdné silnice a tankoval levnější benzín, jak jsem i ve volné přirodě potkával lidi zahalené v rouškách a to včetně cyklistů, i jak byl přesun zásilek ze skladu přes hranice problematický a částečně musel být zajištěn svépomocí. Také se mi vybavuje průběh nemoci i ztráta čichu a chuti na několik týdnů."